„Každá ves, jiný pes“. I tak by se dal popsat loňský chaos. Jedna obec zakázala provozování automatů úplně, druhá provozování neregulovala vůbec, třetí zakázala provozování jen v pohostinství, čtvrtá jen v hernách, pátá povolila jen kasina, šestá omezuje provozní dobu přes den, sedmá zase v noci, a tak dále.
I přes zákazové vyhlášky automaty z obcí nemizí. Proč? Protože protihazardní aktivisté z Brnění o.s. ve své krátkozrakosti totiž „pomohly“ obcím s komunální stížností k Ústavnímu soudu, který v dubnu 2013 zrušil přechodné ustanovení zákona o loteriích, díky kterému by automaty povolené v rozporu s vyhláškami byly najednou zrušeny ke dni 31.12.2014. MF ČR tak muselo zahájit až 12 000 jednotlivých správních řízení o zrušení povolení k provozování automatů v rozporu s přijatými regulačními vyhláškami. A každý den musí stav vyhlášek znovu revidovat. MF ČR oznámilo, že se letos pokusí tento sysifovský úkol vyřešit návrhem zákona, který by povolení zrušil k jednomu dni.
Komunální politici se při své práci musí vypořádat s různými odbornostmi. V ČR, stejně jako v jiných zemích, řeší sociálně patologické dopady sázkových her (alkoholu, tabáku, léčiv, drog atd.) na společnost instituce národní protidrogové politiky, které pro to mají kompetence a nástroje, jejichž účinnost je vědecky ověřena. Na prstech jedné ruky bych dokázal spočítat, kolik obcí se loni na odborníky při přijímání regulačních a preventivních opatření obrátilo.
Nepochopení sociologických mechanismů a rozhodování moralismem znamená bohužel vznik následných jevů, které jednak neřeší společenský problém, ale často jej značně komplikují.
Populární „nulová tolerance“, tedy zákaz provozování automatů v obci, vytlačuje automaty na síť internet nebo do různých hybridů, které se tváří jako nehazardní hry. Prohibice neřeší výskyt patologických hráčů ani souvisejících jevů. Např. viditelná kriminalita v hernách má povětšinou jiné příčiny než patologické hráčství, např. že herny jsou místa s hotovostí, že se zde prodává alkohol, že to jsou místa s nonstop provozem…
Noví hráči si tedy budou moci zahrát z mobilních telefonů, tabletů, za nějaký čas také na televizích s internetovým prohlížečem. To pro aktivní vyhledávání postižených, prevenci, léčbu a minimalizaci dopadů není dobrá zpráva. Ani pro právní stát, protidrogovou politiku a daně.
V ČT24 se tuto středu objevila proklamace jednoho z aktivistů proti hazardu, že ČR má nejvíce automatů na světě a také nejvíce patologických hráčů v populaci. S koncentrací automatů na počet obyvatel jsme skutečně na předních místech. Ovšem výskyt patologického hráčství v české populaci je na střední úrovni mezi evropskými zeměmi. Např. ve Velké Británii, kde je nejfrekventovanějšími hrami národní loterie a kursové sázení, je výskyt patologického hráčství 0,7 – 1,2 % v populaci 16 – 64 let (v ČR je to 0,6 / 1,0 %). Ve Velké Británii je počet automatů relativně nízký, stejně jako počet kasin. To znamená, že obecně se nachází v populaci malé procento lidí, kteří mají predispozice pro závislostní chování a využívají momentální nabídku a dostupnost sázkových her, ať jsou jakékoliv.
Proto dělení na tvrdý a měkký hazard je zavádějící. Závislostní chování se týká člověka, ne procesu či látky. Automaty jsou podobně často uváděny patologickými hráči v léčbě, jako kursové sázky či internetové sázkové hry. Jsou zmiňovány i hry v kasinu a stírací losy.
Myslím, že regulace sázkových her, nejen automatů, by měla být jasně definována v zákoně o loteriích ve spolupráci s pověřenými institucemi, odpovědnými za protidrogovou politiku. Jinak budeme dále svědky populismu, korupčního rizika a nefunkčních řešení, které slouží jinému než veřejnému zájmu.