Ústavní soud v dubnu 2013 vydal rozhodnutí o zrušení 3letého přechodného ustanovení pro povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů a jiných podobných přístrojů, povolovaných Ministerstvem financí. Zesílil tak ústavní právo obcí na územní samosprávu. To je jedna věc.
Druhou věcí je následné využití. A tou je mediální proklamace několika aktivistů proti hazardu s cílem prosazení prohibice nebo extensivní regulace jednoho druhu sázkových her – výherních automatů. Tvrdí, že Česko má nejvíce automatů na světě, že je rájem hazardu, který nemá v zahraničí obdoby, že je u nás několik set tisíc patologických hráčů, kteří rozbíjejí rodiny, způsobují nejméně 30 mld. Kč škod ročně, páchají ve velkém trestnou činnost a sebevraždí se po stovkách. A také mají být de facto jen můstkem peněz mezi bankami, trestnou činností a vlastního majetku do kapes provozovatelů.
Když se aktivistů zeptáte, aby svá prohlášení podložili primárními a ověřitelnými zdroji z výzkumu, dočkáte se místo odpovědi jen osobních útoků a pomluv na sociální síti Facebook a ve „spřátelených“ médiích. To přece ví každý (ten, komu to řeknou)! Není divu, není se o co opřít, v České republice jimi proklamovaná data neexistují.
A jaká je situace v zahraničí? Velká Británie je přibližně 6x větší a početnější než ČR. Je zde povoleno cca 140 500 výherních automatů, desítky tisíc terminálů pro příjem kursových sázek, 550 Bingo hal, poker se volně hraje v tzv. Pubech a klubech, je zde 146 kamenných kasin a tisíc webových online kasin, tedy simulátorů výherních automatů, her v kasinu, Binga apod. Dostupnost sázkových her je absolutní 24 hodin 365 dnů v roce a to jak v Land tak i Server Base Gambling prostředí. Podle názorového konceptu aktivistů by více než polovina všech Britů (tolik se jich účastní dokonce 2 – 3 her současně v každém roce) už měla být dávno zavřená v léčebnách nebo mrtvá. Jak to, že není?
Velká Británie, resp. státní herní komise, již od roku 1999 realizuje pravidelný výzkum různých aspektů hraní sázkových her v populaci. Na základě těchto dat přizpůsobuje legislativu a protektivní opatření. To je příklad dobré veřejné správy, která ví, co se děje ve společnosti a jak na to lze účinně reagovat. Podobná praxe se rýsuje v ČR v tomto roce.
Jde mi ale o něco jiného. Chápu nadšení z publicity, z klukovské radosti, když někomu něco provedou, z vlastní seberealizace. Příčí se mi ale poslouchat názory plynoucí z opileckých debat, z nenávisti, z neúcty k lidem, společnosti a jejich zájmům, k vědeckým poznatkům…
Zvlášť v době nových přístupů odborné veřejnosti ke konceptu závislosti a jeho úloze v životě člověka. Závislost lze považovat za obranný mechanismus, ať už akutní, přechodný či chronický. Aktuálním se stává koncept závislosti jako naučeného chování, které lze korigovat. Automat nezpůsobuje závislost, závislost je lidská vlastnost. Zdaleka ne každý člověk, který se podívá na automat či si jej zahraje, je patologický hráč. Podle britského výzkumu přes 90 % účastníků sázkových her nemá s hraním žádné problémy. To se týká cca 1,2 % osob z populace 18 – 64 let. Tato skupina má predispozice k závislostnímu chování, vzhledem ke známým souběhům situací (65-85 % patologických hráčů současně kouří, 45-55 % trpí závislostí na nikotinu, dalším souběhy s drogami).
Tato skupina vyžaduje odbornou péči, monitoring a empiricky podložené intervence. Stejně jako cca 545 500 alkoholiků či 2,5 mil. kuřáků nebo 40 200 problémových uživatelů drog. Na následky nadměrného užívání alkoholu umírá ročně v ČR 5 000 osob, na následky kouření 22 000… Výběr daní je výrazně nižší než společenské náklady…
To se však zákazem jednoho druhu sázkových her, pivnic, vináren, alkoven a trafik nevyřeší. Nebo ano?